máš Novu, nebo nejseš Čech?

21. dubna 2009 v 18:14 |  blog & misc
Asi před čtrnácti dny jsem se účastnila nadpivové debaty o jednom nováckém bulvárním pořadu. Tedy - neúčastnila, jen jsem poslouchala. Když jsem byla dotázána na názor, přiznala jsem, že jsem si po posledním stěhování nenechala Novu ani naladit, takže ji nemám. Následující konverzace se odehrávala přibližně takto:

"Ty nemáš Novu?"
"Já nemám Novu."
"Aha, intelektuálka?" (smích)
"To nevím."
"Ale nemáš Novu."
"Nemám Novu."
"Mně tohleto vadí ty kecy - já nemám Novu, nečtu bulvár, neškrábu se na zadku..."
"Já nemám Novu, nečtu bulvár a na zadku se občas škrábu."
"Myslíš si třeba, že jsem oproti tobě nějak podřadnej?"
"To nevím."
"Mám rád Novu."
"Dobře."
"A nemyslím si, že jsem špatnej, jsem obyčejnej Čech, kapišto?"
"Jasně."
"Nesnáším vás intelektuály... já jsem vobyčejnej člověk."
"Jasně."
"Neměla by ses tak vytahovat. Stejně si myslím, že tu Novu máš."
"Dobře."

Tak si říkám - proč se z oslavy průměrnosti stal kult? Zvlášť u nás...
 

chyby, chyby, chyby

21. dubna 2009 v 17:19 |  média
Fascinuje mne amatérismus některých českých médií.

nic

9. dubna 2009 v 15:59 |  blog & misc
I psát o tom se mi hnusí.

Jak jsem si jen mohla myslet, že něco bude zapomenuto. Jak mě jen mohlo napadnout, že vyslaná energie se nevrátí. Vrací se. A je jí lhostejné, že jsem teď slabá a nebudu jí moct čelit statečně a hrdě. Jsem jako zvíře - škemrám o chvilku oddechu i když vím, že každá taková chvíle je jen nádechem před další hrůzou. Strach paralyzuje. Je tou největší metlou všeho krásného na humanitě.

Hluboký stres představuje otevřenou bránu k vlastním kořenům. Mami, tati, chci být zase malá a vaše a v bezpečí. Rozhodla jsem se teď ještě neumřít - ale jen proto, abych vám nezpůsobila podobnou bolest, jakou teď zažívám. Dobře ji znám, hovoříme spolu. Vždy mi vysvětlí, proč přichází. Spravedlivá a krutá, bolestně bolestná, má rudou barvu. Nikdy se mi nevysmívá, jen vykonává svou povinnost. Práce jako každá jiná. Někdy se mě ptá, zda chápu, co se mi děje a jak jsem to všechno zasela. Chápu.

Život je krásný a má své zákonitosti. Láska za lásku, bolest za bolest. Já vím.

 


podporuji Chomutov

3. března 2009 v 11:58 |  politika
Petice Podporuji Chomutov - k nalezení zde. Za dobu její velmi krátké existence už 62 tis. podpisů.


nešlo o Detektor

23. února 2009 v 22:24 |  média

Není to tak dávno, co velké vášně vyvolalo stažení pořadu Detektor z obrazovek veřejnoprávní televize. Když byl tento pokus o "záhadologický televizní počin" uveden, rvali si vědci vlasy. Když se posléze na popud četných stížností stáhnul, začali vřískat pro změnu milovníci mystéria a konspirací.

Objektivně vzato, Detektor se moc nepovedl. Za jeho krátkou existenci se podařilo tvůrce usvědčit z celé řady faktických chyb, které v něm zazněly, což bylo zřejmě způsobeno tím, že většina pozvaných řečníků nespadala zrovna pod kategorii akademických kapacit.

Fanoušci pořadu upozorňovali na vysoký rating sledovanosti Detektoru a přisuzovali to jeho novátorskému, "svěžímu" přístupu k událostem, které už hloupí vědci dávno považovali za vysvětlené.

Jenže nedávné dění mě přivádí k domněnce, že tím populárním nebyl ani tak specifický detektorský přístup, jako spíš samotná skutečnost, že se o některých tématech informuje.
Včera se totiž na stránkách České televize objevil solidní dokument z vlastní produkce s názvem Slavné meteority, jehož sledovanost během dvou dnů v archivu překonala číslo 10tis a nadále prudce stoupá.





Hlavní osobností filmového počinu se stal astrofyzik Jiří Grygar a já mohu jen věřit, že to nebyl dokument poslední, neboť se zdá, že na poptávku po populárních tématech zatím Česká televize příliš pružně nereagovala a i takový Detektor proto byl divákovi milejší než ticho po pěšině...


Čt modernizovala kabát iVysílání. K horšímu.

1. ledna 2009 v 3:51 |  média
Mám moc ráda web České televize a navštěvuji jej často, zvláště pak tamní online vysílání. Navzdory tomu, že jsem známá konzerva, bylo i mně jasné, že už by to chtělo něco trochu modernějšího než klasické iVysílání s jednou lištou pořadů na výběr a jednou miniobrazovkou, vše navíc na bílem podkladu. Bohužel, to co veřejnoprávní televize provedla, je v mých očích na hranici trestného činu. Nejenže se stala vizuálně zcela nerozeznatelná od Novy (srovnání viz níže), ale především mi svým nestřídmým pojetím rádoby moderního designu zcela znechutila sledování oblíbených pořadů. O tom, že jsem po několika klicích zjistila, že část videí nefunguje vůbec nebo částečně, ani nemluvě. Jsem smutná, naštvaná, ale také líná, abych jim kvůli tomu psala slušný a detailní mail. Tak jen tady - fňuk fňuk.

Na obrázcích: výše Čt, níže Nova. Pro případ, že byste to nepoznali.





to nejvtipnější z britského X Factoru 2008

25. prosince 2008 v 21:49 |  umění

Povětšinou milí lidé, kterým se jednou něco hodně nepovedlo a zrovna u toho byla kamera :-).










to nejlepší z britského X Factoru 2008

25. prosince 2008 v 21:18 |  umění
Rachel Hylton - velký příběh velmi mladé maminy s velmi mnoha dětmi a velmi pestrou minulostí. Vyřadily ji až chyby v Live Show, kde silně nezvládla několik vystoupení.




Ruth Lorenzo - anglicky mluvící Španělka, největší bojovnice v soutěži, více než oblíbenkyně krutého porotce Simona :-).


Diana Vickers - úžasně speciální, úžasně sladká. Moc dobře se mi poslouchá. Zvláštní znamení - ráda zpívá naboso :-).


JLS - cukroušci, ačkoliv ne úplně to, co vyhledávám. Nejsem fanda pastelových barev na vysmátých mladících. Nejspíš nejlepší skupina, co se v X factoru kdy objevila.


Laura White - moje favoritka, výjimečný hlas, moc milá holka. Osudné se jí stalo nejspíš to, že sama sobě hned na začátku nasadila vysoukou laťku a v dalších live vystoupeních ji nedokázala překonat.




webová prezentace Miloslava Ransdorfa, 65%

23. října 2008 v 8:03 |  média

Miloslav Ransdorf, známý intelektuál, liberální komunista, všeuměl a člověk, jemuž je někdy vyčítána přehnaná záliba v citátech.
Z převážně modrých eurovod míříme na www prezentaci, které vedle klasické černobílé škály dominuje tmavě fialová barva (že by kompromis mezi evropskou modrou a komunistickou rudou?). Pan europoslanec sedí v pravém horním rohu obrazovky, vypadá podezřele lépe než normálně a hledí do světlých zítřků. Nutno říct, že první umělecký dojem z webovek je jednoznačně pozitivní. Kazí jej snad jen červené odstíny páně Ransdorfovy kravaty, které s fialovým oblekem a fialovým webem příliš nekorespondují.



Tvůrci stránek byli zřejmě velmi štědří lidé, neb jen co na ransdorf.com člověk přijde, hned je posílán jinam. Úvodní strana je z nepochopitelných důvodů zaplavena nejrůznějšími odkazy. Místo hlášky na uvítání, hodné intelektuála, zde ční odkaz na "Muzeum dělnického umění". Škoda nevyužitého prostoru. Jestlipak pan poslanec ví, že statisticky největší část náhodných návštěvníků odchází z konkrétní internetové stránky ihned, bez dalšího klikání - nezaujme-li je intro.




K orientaci slouží klasické menu vpravo dole. Z nepochopitelného důvodu je při aktivním prohlížení webu permanentně označena položka menu "Ti, kdo pro mě pracují". Zvýrazněna má být pochopitelně vždy ta kategorie, v níž se návštěvník aktuálně nachází. Toto nelogické řešení vnáší do pohybu na stránkách trochu chaosu.



Obsahově nejlépe zpracované jsou rubriky "Životní příběh" a "Ransdorf, tentokrát krátce". U každého jiného politika bych musela vytknout toto zbytečné rozdělení jednoho tématu do dvou dílů, nicméně u pana Ransdorfa, toho českého da Vinciho, toto chápu a respektuji :-).


Kritice dělení textového materiálu se přesto nevyhnu. Atraktivní rubriky - třeba "Články a časopisy" aby člověk lovil z minimálně lákavých útrob webu, zatímco po rozkliknutí optimistické položky "Evropská ústava se dá číst..." se objeví jen neklikatelný sken obálky publikace "Evropský parlament a Evropská Ústava". Taková matérie by uvalila chmury i na největšího eurooptimistu.
Chcete-li si počíst, pak jsou vhodným zdrojem lehčího čtení Ransdorfovy glosy. Některé brilantní, jiné však příliš povrchní.




Virtuální prezentaci europoslance Ransdorfa podrážejí nohy školáckého chyby tvůrce stránek a neznalost chování internetového surfaře.
Zaprvé - je podstatné čtenářům nabídnout zajímavý textový materiál v atraktivní vizuální podobě (lidově - plácnout k tomu nějaký obrázek). Pokud se člověk musí k oborným článkům i ke glosám proklikávat na několik pokusů, přičemž se mu některé z nich navíc otevírají v pdf, což leckterý uživatel nemá rád (ideální je dát návštěvníkovi na vybranou), tak to zkrátka odrazuje.
Zadruhé - je známá věc, že kontakt patří mezi ty vůbec nejvyhledávanější informace. Proto - má-li pan europoslanec na úvodní stránce dva kontakty, které nevedou přímo k němu, lze právem očekávat, že maily osobního charakteru budou chodit na adresu webmastera, případně se budou lidé dožadovat hovoru s europoslancem Ransdorfem na telefonu Dělnického muzea. Hřebíčkem do rakve user-friendly pojetí je zjištění, že ten správný kontakt na politika se nachází zcela nesprávně v kategorii "Ti, kdo pro mě pracují".
A zatřetí - není moudré zanedbávat detaily. Ty rozhodují o konečném dojmu. Takže bych doporučila najmout korektora, vyměnit druhému asistentovi pravěkou fotku v profilu, přemístit odkaz na homepage z ocásku menu na jeho vrchol a důsledněji budovat panu europoslanci image levicového intelektuála, což by vzhledem k danému lidskému zdroji nemuselo být obtížné.


Verdikt: Vizuálně pěkný, uživatelsky trochu zmatený web, z něhož by nebylo obtížné vyrobit špičkovou prezentaci. Jen kdyby si subjekt stránek dokázal po kapitalisticku posvítit na zodpovědné osoby...

příliš velká cena za Paroubkovo vítězství

22. října 2008 v 5:44 |  politika
Jste spokojeni s prací vašeho hejtmanství? Ano. A chcete razantní změnu na svém hejtmanství? Ano.

Tak by se dal shrnout postoj většiny Čechů, alespoň dle předvolebních průzkumů. Volby dopadly, jak dopadly. Jiří Paroubek z nich udělal předčasné parlamentní volby, dostal k volebním urnám vysoký počet voličů a triumfoval. Zároveň však společnost poškodil.

Češi jsou oproti některým jiným národům v Evropě k politice apatičtí až nihilističtí. Dokonce lze tvrdit, že je jakékoliv volby, vyjma těch "jednoduchých" parlamentních, matou. Sociální demokracii se podařilo zavléct do krajských voleb témata, která do nich nepatří - počínaje poplatky ve zdravotnictví a osobou premiéra Topolánka konče. V krajských volbách se má rozhodovat o záležitostech místního charakteru - postavit silnici?... dotovat školku?

Tím, že se mnoho lidí nechalo oblbnout agresivní, negativní a poněkud mimomísovou oranžovou kampaní, je smutné a z dlouhodobého hlediska i nebezpečné. Skoro by se chtělo pochybovat o tom, zda to jsou skutečně nevoliči ČSSD, které lze označit za - Paroubkovými slovy - "politicky stupidní".

Na závěr lahůdkový screenshot pořízený na socdem webových stránkách. Raději ani nebudu spekulovat o tom, proč se na té fotce nechal Jiří Paroubek tak zesvětlit. Mezi zlými jazyky už kolují jisté teorie..


.

Kam dál