vize

15. prosince 2007 v 3:52 |  blog & misc
Řečeno s klasikem, nevím už, kterým: s ničím nenakládá člověk tak benevolentně jako s hranicí stáří. Je to pravda a pozoruji to na sobě. Když jsem si v patnácti malovala své světlé zítřky, byl v nich můj současný věk už spojen s poměrně jasnou vizí - finišující studium, dobrá práce na částečný úvazek a založení rodiny.
Jenže dnes jsem si všemi těmi body daleko nejistější než tehdy. Bojím se, jasně si určit cestu, protože se vnitřně často měním a mění se i moje preference. Pak bych, rozhodla-li bych se být zásadová, musela snášet ortel, který jsem nad sebou sama vyřkla a proti němuž se bytostně vzpírám. A dnes už vím, že taková forma sebeobětování je cenná, jen pokud ji člověk provádí pro někoho. Obětovat se sama pro sebe... z toho by se stala nepříjemná, leč velmi typická, tečka za mými životními osudy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama