Vidocq

3. února 2008 v 21:57 |  umění
Revoluční Paříž. Krásná, krutá a perverzní. Schyluje se k zásadnímu francouzskému konfliktu mezi elitou a lůzou. A někdo zavraždí nejvýznamnějšího výrobce zbraní, s jehož smrtí se prudce snižuje šance králových věrných na vítězství. Vyšetřováním je pověřen soukromý detektiv Vidocq v podání Gerarda Depardieu. Ten je zavražděn tajemným fantomem Paříže - zrůdou se skleněnou maskou - která možná za dřívějšími událostmi stojí spíše než revolucionáři.
Tak jsem ti, milý čtenáři, naznačila děj, abych mohla vzápětí říct, že o ten vlastně vůbec nejde. Pitof natočil nádherné vizuální orgie, jejichž nepříliš chytrý leitmotiv v podobě legendy o muži se skleněnou tváří (Alchymista) tvoří jen jakousi berličku, aby bylo možné toto dílo označit za film. Možná proto je jeho konstrukce poněkud primitivní a v důsledku toho chvílemi připomíná variaci na pohádku o Slepičce a kohoutkovi (když mi nevěříš, běž za tímhle... když to chceš vědět, naštiv tuhle).
Fantom Paříže, jak název čeští hyperaktivisté přeložili, je silně 3D podívaná, jejíž tvůrci šikovně využili mnohé z vymožeností moderní filmografie. Věřím, že herci měli pokuty za každé opakování scény, které zavinili. Technické stránce filmu naprosto nerozumím, ale na první pohled je jasné, že tady bylo natáčeno na drahý materiál. A ne jeden. Snímek je chvílemi drsný a přepálený, jako sterilní dokument, a chvílemi měkký a malebný jako obrázek.
Hlavní problém filmu je v jeho dvou hlavních postavách - Vidocqovi a Alchymistovi. Alchymista je chvílemi dosti digitální. Překvapivě to mně, konzervě, nevadilo. I to jeho zrcadlo v obličeji, v němž se zračí tváře jeho umírajících obětí, se celkem vydařilo. Potíž jsem našla jinde. Pominu-li identitu Alchymisty - která je po většinu filmu tajná a jejíž odhalení představuje vyvrcholení celého příběhu (mimochodem - pěkně trapné), neměl to scénárista úplně rozhodnuté, ani pokud jde o jeho schopnosti. Chvíli neporazitelný, ovládající magii a takřka éterický, vzápětí prohrává v normální boxovačce.
Čímž se dostávám k Vidocqovi. Gerard Depardieu je charismatický a nadaný chlapík - o tom bych si ani nedovolila pochybovat. Jenže už je to pán v letech a nejspíš se má docela dobře. Zkrátka - do superakčních scén s prvky kung-fu bych ho raději neobsazovala. Všechny tyto akce jsou velmi výrazně sestříhány, aby se zabránilo nějakému plynulejšímu záběru, a rovněž je tvůrci podkreslili akční hudbou, nicméně trapnost některých scén se odstranit nepodařilo. Depardieu vypadá nejlépe, když sedí za stolem, buduje ve svém obličeji zamyšlený výraz a v koutku úst se mu pohupuje doutník. Mimochodem - i takového se ho ve filmu dočkáme.
Zvláštní kapitolou je kamera a kompozice jednotlivých scén. V podstatě všechny vypadají skvěle a nesmírně stylově. Od galerie hodných krajinek po detaily tváří studijního charakteru.
Vedle postav scénu vždy významně dotváří prostředí - neopomíná se role stropu, stěny, ni podlahy.
Jelikož film natáčeli Francouzi a navíc je zasazen do dekadentního kontextu, v každé minutě se nám dostane slušné várky perverze a implicitního i explicitního erotična. Za zvlášť obdivuhodný považuji jeden z pařížský bordelů, s nímž nás snímek seznámí, a který sám o sobě připomíná spíš dílo umělcovo, než špinavý pajzl (jak si já, osoba neznalá, představuji většinu dnešních nevěstinců).
Fantom Paříže je pro mě velkolepou vizuální masturbací, kterou doporučuji, máte-li dojem, že se vašim očí dostává nedostatku estetiky ve všech jejích podobách.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama