Duben 2008

tak zas jednou...

27. dubna 2008 v 23:54 blog & misc
Tak zas jednou souhlasím s většinou. Nestává se mi to často.
Anketa z idnes:

až seženu 775 USD

23. dubna 2008 v 17:57 blog & misc
tak si koupím tuhle...
To bude moc príma den.

někteří chlapi...

23. dubna 2008 v 16:13 umění
by měli mít homosexualitu zakázánu zákonem... jak k tomu pak ženský přijdou :-). Viděla jsem hrát na klavír desítky lidí, ale nikoho tak sexy způsobem :-).

muži vs. ženy, ženy vs. muži

22. dubna 2008 v 19:03 blog & misc
Zásadně nesouhlasím s tím, že obětmi domácího násilí jsou výhradně ženy, jak se veřejnosti snaží čas od času nějaká ta aktivistka nabulíkovat. Často pročítám "alternativní" materiály k problematice domácího násilí a u jednoho z nich jsem narazila na tato tři videa. Co si o nich myslíte?
Mně osobně je líto, že byly velmi trefné záběry doplněny i záběry nevhodnými. Zejména ty fotografie zraněných dětí mi přišly nevkusné a bohužel to jen dokazuje, že se k problematice domácího násilí ještě nikdo nedokázal postavit skutečně objektivně. Rozhodně to nedokázaly feministky a zdá se mi, že ani muži na opačné straně barikády mnohokrát šlápnou při své argumentaci vedle...

hlavně lidově!

18. dubna 2008 v 18:53 politika
Jiří Paroubek, zřejmě hnán obavou, aby při svém tour po vysokých školách neztratil styk s "prostým lidem", napochodoval do štoly a politicky agitoval u havířů. Obavy ministra Nečase, zda štolou Paroubkovo tělo vůbec projde, se nenaplnily a předseda ČSSD tak mohl bezstarostně kritizovat současnou vládní politiku i s podzemní ozvěnou za zády. Odvezl si dokonce i dárek od havířů. Uhlí.
Následující foto pochází ze serveru novinky.cz a není fotomontáží.
Docela mazec, že?

podpořte svobodu slova

8. dubna 2008 v 2:48 politika
podpořte svobodu slova, Geerta Wilderse i jeho právo natočit film o tom horším z islámu

o olympijských souvislostech trochu jinak

8. dubna 2008 v 1:59 politika
Považuji se za silného odpůrce nedemokratického čínského režimu. V politice je jen málo horších jevů, než když vláda vystupuje především proti vlastním občanům, potlačuje jejich práva a odebírá jim svobody.
Z čistě praktického hlediska však mohou být ostře sledované akce typu významných sportovních klání vhodným nátlakem na čínskou exekutivu. Zvlášť v době informačního věku. Když začala Čína přesouvat pekingské bezdomovce mimo oblasti, kde by je při olympiádě mohli vidět fotoaparáty vyzbrojení fanoušci, dozvěděl se o tom svět skoro okamžitě. Jací jsou ti čínští komunisté pokrytci! Tahle asijská velmoc, ani při masivním uplatňování cenzury, nemá šance větší akce před mezinárodní veřejností utajit. Ačkoliv se úporně snaží zasahovat i do práce zahraničních zpravodajů na čínském území, nemůže regulovat proud informací, který se od těchto lidí rozlétá do celého světa.
Nevím, zda protesty Tibeťanů byly či nebyly vyvolány blížícími se olympijskými hrami. Jsem si ale skoro jistá, že nebýt tohoto nadcházejícího sportovního svátku, potlačí je čínské represivní složky daleko tvrdším způsobem a daleko méně lidí na světě si celé události všimne. Přesto však kolují informace, že sami "obyčejní" Číňané o dění v Tibetu prakticky nevědí (a není to způsobeno jen neexistujícím heslem Tibet v čínské verzi Wikipedie). Vládní orgány vše tutlají. Věřím, že kdo chce vědět, dozví se. Kdo nechce, nemá čas nebo dostatek zájmu, žije si relativně spokojeně v propagandě (toto jsou aspekty spojující všechny totalitní společnosti).
Z tohoto pohledu jsou nepokoje při transportu olympijského ohně, a zvláště pak fakt jeho několikerého uhašení, velmi cenné. Věřím, že taková událost se k Číňanům dostane a bude i pro ty, kteří proti režimu aktuálně neremcají, důvodem k zamyšlení.
OH v Číně jsou faktem. Mohou být však i příležitostí pro demokraticky smýšlející světoobčany, upozornit samotné čínské akvárium, že dostává šanci, přestože trochu zapáchá.

ženy proti hillary

4. dubna 2008 v 0:55 politika
Pámbu mě netrestej, že používám tak nepěkný nadpis. Jsem alergická na všechna hnutí "ženy pro" či "muži proti", stejně jako špatně snáším nesmyslná hesla typu "mládež za sociální politiku" či "vojáci proti válce". Propagandistické účely takových hlášek jsou jen výsledkem jejich nepravdivosti.
V tomto případě však mám ospravedlnění. Hillary Clinton má žen plnou pusu od doby svého angažmá v roli první dámy. Neustále vyděluje "ženy" coby zcela speciální (a pochopitelně tu nejdůležitější) součást společnosti, spolupracuje na programech zaměřených na ženy a o ženách bez ustání debatuje. Své názory vyváží i za hranice Spojených států - do Asie a do Afriky a věřím, že v těchto tradičnějších společnostech, v nichž je "ženská otázka" skutečně bolestná, se jí příležitostně podařilo i přispět k tomu správnému trendu.
Se ženami šla i do prezidentských primárek. Bojuje - leckdy poněkud za hranici rozumné agitace - proti diskriminaci žen v zaměstnání a v politice, za právo na interrupci, za zdravotní péči se zaměřením na ženy a děti, za práva lesbiček i za další ženská témata. Její boj někdy má a někdy nemá smysl. Není však možné o něm nevědět. Hillary Clinton se stává obětí častých vtipů - slovo "women" jí totiž padá z úst skoro tak často, jako je tomu v případě Baracka Obamy se slovem "change". Hillary zdůrazňuje, že JE ŽENA, že bojuje ZA ŽENY a že by ji tedy PRÁVĚ A ZEJMÉNA ŽENY měly podporovat.
A právě ženy jí teď lámou vaz. Ačkoliv je to k nevíře, jde zejména o feministky. Čím to? Důvodů je několik.
1) interrupční zákon. Ten se dostává do Kongresu poměrně často. Vzhledem k nestabilnímu poměru sil mezi Republikány a Demokraty, z nichž každá ze skupin má na problematiku jiný názor, se o potratech v Americe diskutuje často. Právo na přerušení těhotenství je tak střídavě rozšiřováno i omezováno. Při posledním hlasování o tomto tématu se největší vnitrostranický soupeř senátorky Clinton Barack Obama zdržel hlasování. Respektive hlasoval způsobem "present". Pokoušela jsem se zjistit, proč. Kolují dvě verze. Dle jedné z nich Obama podlehl nátlaku pro-life lobbyistů a chtěl se vyhnout konfliktu. Dle druhé z nich šlo o taktický manévr, který mu byl naopak pro-choice lobbyisty doporučen. Která z verzí je pravdivá, nevím. Každopádně Hillary využila situace a na Obamu tvrdě zaútočila. Zásadní chybu udělala ve chvíli, kdy se vyjádřila v tom smyslu, že Barack Obama je v otázce "choice" dlouhodobě nedostatečně průbojný - jinými slovy, že toto právo žen nikdy dostatečně rozhodně neprosazoval. Šlápla vedle. Na obhajobu Obamy vystoupila celá řada feministek, které pamatují jeho činnost v americkém Senátu, či s ním dokonce v této době spolupracovaly. Tyto ženy jednoznačně odmítly tvrzení Hillary Clinton jako "naprosto lživé" a postavily se na stranu černošského kandidáta. Youtube je plný těchto vyjádření. Stačí si vybrat.
2) slzičky. Hillary Clinton si v krizových chvílích několikrát zaškytala. Nevím, zda si, milý čtenáři, pamatuješ scénu z Americké krásy, v níž jedna z hlavní představitelek, žena ve středních letech, po sebevědomě a dravě cílevědomě stráveném dni, v němž se ostošest snažila prodat dům, a jenž nevedl k uspěchu, zhroutí a rozvzlyká se, načež sama sebe začne drsně fackovat a nadávat si do slabochů. Tolik mi Hillary připomíná... Ve slabších chvílích cítím k téhle senátorce i trochu lítosti. Pak se mi vybaví její program a soucit je pryč. Každopádně - Hillary ukázala své slabosti, párkrát během rozhovorů popotáhla a další rozpor v "ženském hnutí" je na světě. Je pláč vítanou demonstrací lidství a ženství? Nebo jen ukazuje slabost žen? Mužští kandidáti obvykle na tiskovkách nebrečí.
3) Women for Obama. Zatímco Women for Hillary je stará známá organizace, o první jmenované jsem dlouhou dobu nic bližšího nevěděla. Jenže sílí. Obamovo charisma, sociální program a snad i to, že je jediný muž ve své rodině (Barack je ženatý a má dvě dcery), okouzlilo určité skupiny žen a dívek, které s obamovskou plackou na hrudi razí kampani tohoto demokratického kandidáta vzduch.
Závěrem si dovolím zmínit ještě několik konkrétních žen, kterým Hillary Clinton nejspíš nepoděkuje.
Nancy Pelosi - dle US Ústavy třetí nejvýznamnější Američan(ka), vystoupila s tvrzením, že by Hillary měla odstoupit, jelikož fakt, že demokratičtí voliči preferují jejího soupeře, je již zřejmý. Další vyhrocení kampaně podle jejích slov nahrává do karet Republikánům. Clinton však odmítla se vzdát - tak trochu je to sympatické, tak trochu je to sobecké.
Lorna Brett Howard - předsedkyně lokální NOW - organizace pro ženská práva. Zpočátku velká spolubojovnice Hillary se poté, co senátorka dala pokyn k rozeslání ne úplně pravdivého e-mailu o názorech Baracka Obamy, rozhodla z její kampaně odejít a podpořit Obamu. Následně bylo na Youtube umístěno její prohlášení, které se těší slušné návštěvnosti.
ženské celebrity - Jessica Alba, Scarlett Johansson, údajně nejvlivnější žena planety Oprah Winfrey a několik další slavných dam se rozhodlo podpořit Obamu. Oprah se s ním při každé příležitosti líbá a na veřejnosti vždy živě konverzuje s jeho manželkou, Jessica a Scarlett přispěly svou troškou do mlýna a podílely se na předvolebním klipu obamovského tábora.

paneláková mentalita

3. dubna 2008 v 22:46 blog & misc
Nevím úplně přesně, kdy byl panelový dům, v němž jsem s rodiči jako dítě raně školního věku bydlela, postaven. Mohlo to být ještě za totality, mohlo to být i krátce po převratu. Šlo o typickou králíkárnu husákovského typu, mezi jehož stěny se směstnala příliš velká hromada lidských osudů, které se, chtě nechtě, vzájemně propletly nitkami sousedských vztahů.

Málo prostoru mi nevadilo. Spíš jsem špatně snášela špinavé společné prostory, krádeže všeho nepřikovaného k zemi a především naprosto nevhodné prostředí panelového sídliště. Řídká síť chodníků pochybných kvalit, dva opelichané stromy, které pro řadu místních dětí a výrostků představovaly jediné zajímavé objekty (až jsem si někdy říkala, že zákon trestající týrání rostlin by možná nebyl zcela od věci), pět a půl keřů a především všudypřítomné bahno. Nesmírně mě pobavilo, když jsem nedávno ve svém oblíbeném krátkém pořadu "před 25 lety" viděla nadšené straníky, kterak přes bláto stavějí nestabilní chodníky, sečou kolem svých nových panelových domů trávu, a celkově to vše berou jako "nutné nedostatky pokroku". Žel, u nás na sídlišti asi nežily ty správné budovatelské typy, a tak se lidé brodili ve všem od listí po psí výkaly a šetřili na domky.


Na panelácích mě vždy fascinoval rozpor mezi diletantstvím a idealismem jejich stavitelů. Každý byt měl přiměřený počet puklin ve stěně (do některých šly vložit dva prsty), nikdo nechtěl bydlet v nejvyšším patře, protože se by se musel obávat každého deště a stěny před sousedy neutajily skutečně nic, a tak se mnozí obyvatelé sousedících bytů na chodbě míjeli s uzardělými tvářemi.

A právě skvělé vztahy mezi obyvateli předpokládali architekti a stavbaři. Každé patro mělo společný "sušák na prádlo", který trčel z domu jako oznámení - "tady se nekrade!" a aby toho nebylo málo, stojany na cosi (na koberce?) byly rozmístěny i v okolí domu. Všechny tyto vymoženosti zářily ohnivou červení a nikdy jsem na nich neviděla viset nic jiného než hadry na podlahu v případě prvního a děti v případě druhého jmenovaného typu těchto zařízení.

Škoda, že nevím, z jakého roku plány těchto domů pocházejí. Buď šlo o poslední výkřik komunistické pseudosvornosti, nebo se jedná o výraz raně demokratické touty - "odteď se tu nekrade". Ať tak či tak, příliš to nevyšlo...
Obrázek: svet-bydleni.cz.

o dobrovolnictví

3. dubna 2008 v 22:11 blog & misc
V moderní společnosti existuje zvláštní jev. Převis nabídky dobrovolnictví nad poptávkou. Na internetu i v reálném okolí lze snadno nalézt lidi, kteří ostošest shánějí možnost "pomáhat v Africe", "pracovat s dětmi v dětském domově", u statečnějších jedinců se setkáme i s touhou "zpestřit život důchodcům".
Lze si tedy klást otázku, zda nejsou ředitelé dětských či důchodcovských domovů hloupí - když si místo nadšenců ochotných dřít zadarmo najímají placené profesionály. Odpověď - ne, nejsou hloupí, mají už jisté zkušenosti...
Jak rychle se představa o hraní si s dětmi a předčítání důchodcům mění v nekonečné minuty s uvřískaným miminkem či v likvidaci tělesných odpadů seniorů, vím sama dobře. Není na tom nic špatného - děti mají právo vřískat, důchodci mají právo produkovat tělesné odpady a dobrovolníci mají právo dělat si o své potenciální práci falešné iluze. Je to však ten důvod, proč si zkušení ředitelé pustí do svých ústavů vždy jen omezený a přesně účelný počet entuziastických dobrovolníků a proč máme důvod vážit si všech ošetřovatelů, kteří se ani přes svou těžkou a ne vždy příjemnou práci nevrátili k socialistickému stylu výkonu zdravotnických služeb a svou práci zvládají profesionálně.

Ke zrušení KSM

1. dubna 2008 v 17:43 politika
Komunistický svaz mládeže byl zrušen. Ačkoliv se jeho funkcionáři asi ještě o nějaký ten odpor pokusí, zdá se, že rozhodnutí je definitivní. Co to znamená prakticky? Nic. Je-li pravda, že KSM nemá ani tisícovku členů, může běžný občan zrušení takové pidiorganizace s klidem v srdci ignorovat. Politicky jde ovšem o závažné téma.
Jakkoliv to mladí komunisté rádi banalizují, důvod pro zrušení KSM byl závažný - část jejich stanov nebyla slučitelná s Ústavou ČR. Pokud vím, tyto stanovy byly velmi podobné - ne-li stejné - i za předchozí středolevicové vlády. Teoreticky tedy patřičné úřady mohly (a měly!) dospět ke stejnému kroku již před několika lety. Ministerstvo vnitra se však tehdy k takovému postupu neodhodlalo. A aktuální stanovisko exministra Bublana? Jako obvykle - nicneříkající. Pochopila-li jsem to z jeho slov správně, zřejmě preferoval dialog s KSM, který by tento svaz časem ke zmírnění inkriminovaných pasáží přiměl. Někteří politici ČSSD šli ve svých vyjádřeních ještě dál a se zrušením svazu vyjádřili spíše mírný nesouhlas (ten se bude jistě dále upravovat podle výsledků průzkumů veřejného mínění). Z vyjádření mnoha významných osob lze získat dojem, že ti mladí komunisté jsou prostě jen takoví nerozumní idealisté, které by bylo nejlépe zcela ignorovat, a že v podstatě nepředstavují nebezpečí.
Za současné situace je to pravda. Představa, že by pár set mladých lidí / starších dětí s rudými prapory vyvolalo celorepublikový převrat, je směšná. V republice žije deset milionů lidí, navíc jsme členem řady unií a paktů, které možnost revolučního převratu v jednom z členských států prakticky vylučují.
Otázkou však je, zda není třeba postupovat i v tomto případě zásadově - s tím, že roli nejvyššího arbitra hraje ústava, která svým textem soukromý majetek chrání a jakékoliv revoluční násilí odsuzuje.
Konflikt, zdá se, nemá snadné řešení. Jakkoliv jsem na alibismus alergická, v tomto případě by pro mě bylo alibistické řešení asi nejpřijatelnější - zakažme Komunistický svaz mládeže, postarejme se o jeho oficiální zrušení, ale nad dalšími aktivitami jeho členů - nebudou-li násilné povahy - zkusme trochu přivírat oči. Kdo si hraje, nezlobí.