paneláková mentalita

3. dubna 2008 v 22:46 |  blog & misc
Nevím úplně přesně, kdy byl panelový dům, v němž jsem s rodiči jako dítě raně školního věku bydlela, postaven. Mohlo to být ještě za totality, mohlo to být i krátce po převratu. Šlo o typickou králíkárnu husákovského typu, mezi jehož stěny se směstnala příliš velká hromada lidských osudů, které se, chtě nechtě, vzájemně propletly nitkami sousedských vztahů.

Málo prostoru mi nevadilo. Spíš jsem špatně snášela špinavé společné prostory, krádeže všeho nepřikovaného k zemi a především naprosto nevhodné prostředí panelového sídliště. Řídká síť chodníků pochybných kvalit, dva opelichané stromy, které pro řadu místních dětí a výrostků představovaly jediné zajímavé objekty (až jsem si někdy říkala, že zákon trestající týrání rostlin by možná nebyl zcela od věci), pět a půl keřů a především všudypřítomné bahno. Nesmírně mě pobavilo, když jsem nedávno ve svém oblíbeném krátkém pořadu "před 25 lety" viděla nadšené straníky, kterak přes bláto stavějí nestabilní chodníky, sečou kolem svých nových panelových domů trávu, a celkově to vše berou jako "nutné nedostatky pokroku". Žel, u nás na sídlišti asi nežily ty správné budovatelské typy, a tak se lidé brodili ve všem od listí po psí výkaly a šetřili na domky.


Na panelácích mě vždy fascinoval rozpor mezi diletantstvím a idealismem jejich stavitelů. Každý byt měl přiměřený počet puklin ve stěně (do některých šly vložit dva prsty), nikdo nechtěl bydlet v nejvyšším patře, protože se by se musel obávat každého deště a stěny před sousedy neutajily skutečně nic, a tak se mnozí obyvatelé sousedících bytů na chodbě míjeli s uzardělými tvářemi.

A právě skvělé vztahy mezi obyvateli předpokládali architekti a stavbaři. Každé patro mělo společný "sušák na prádlo", který trčel z domu jako oznámení - "tady se nekrade!" a aby toho nebylo málo, stojany na cosi (na koberce?) byly rozmístěny i v okolí domu. Všechny tyto vymoženosti zářily ohnivou červení a nikdy jsem na nich neviděla viset nic jiného než hadry na podlahu v případě prvního a děti v případě druhého jmenovaného typu těchto zařízení.

Škoda, že nevím, z jakého roku plány těchto domů pocházejí. Buď šlo o poslední výkřik komunistické pseudosvornosti, nebo se jedná o výraz raně demokratické touty - "odteď se tu nekrade". Ať tak či tak, příliš to nevyšlo...
Obrázek: svet-bydleni.cz.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Retrosun Retrosun | Web | 6. dubna 2008 v 4:42 | Reagovat

Vyčerpávající článek.

Ano s tím kradením to opravdu moc nevyšlo,pač ty "věci" byly pověčinou postavený s toho nejlevnějšího, a s toho se taky kradlo.Nekvalitní beton, porušené tvárnice atd...To kvalitnější končilo na chatách zedníků nebo na vile stavby-vedoucího...

2 varny varny | 7. dubna 2008 v 23:26 | Reagovat

Na druhe strane lide meli kde bydlet a pristup k ziskani bytu. Stacilo trochu normalne ve fabrice delat. Nedelejte si ovsem iluze, ze napr. v USA jsou vsechna sidliste jen luxus. Ten neco stoji, jinak je to nezridka popundeklova krabice prolezla svaby...

Mala drobnost, nejsem komunista.

Pred mnoha lety jsem take dostal byt, podnikovy, at se zpet ohlednu na cokoliv nekapal tam ani kohoutek. Dnes je ten dum privatni a vypada jako ruina v ciganskem Chanove. Cim to?

Jinak krade se vsude, nekde vice jinde mene. V americe jsem projel nektere oblasti, kde se do dnes vubec nezamyka,domy, ani auta, nic. Jinde ma kazdy u postele drzak na brokovnici...

Jestli se nekdo z cechu o te prvni oblasti(po padu viz) dovi? :))))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama