Květen 2008

tak si tak brouzdám

27. května 2008 v 15:31 blog & misc
Tak si tak brouzdám internetosférou a dostanu se do "neřestné" sekce jednoho fóra. Zdržím se dvě hodiny a odcházím vyděšená. Někteří lidé trpí úchylkami, o nichž jsem ani nevěděla, že existují. Hrozím se toho, že je můžu potkávat večer na ulici, a tak se upínám k tomu, že přece každý na netu lže. Snad.

klikařka petra paroubková

26. května 2008 v 22:56 média
Pořad České televize Burianův den žen se za dobu své nedlouhé existence stačil stát poměrně diskutovaný a populární.
Minimálně dva z jeho dílů byly dost tvrdé. Na začátku dubna obdivuhodně odolávala Burianově agresivitě (ospravedlněné snahou o "vyšší umění") Lucie Vondráčková (hůře už její rodiče) a koncem dubna rovněž odolávala, ale neodolala, Olga Šípková. Už profil těchto dvou žen dává tušit, že Jan Burian není moc velký hrdina. Šít do dvou křehkých holek bych uměla i zároveň.
Pan moderátor dostal výsledky své práce pěkně sežrat. Nejrychleji a nejradikálněji reagoval, jak už to tak bývá, internet. Zvláště pak blogosféra. Mezi jinými zmíním Ondřeje Hudce a Pavla Hrabicu. Mnoho si Jan Burian nepochybně vyslechl i osobně.
Zmírnil. Ubral plyn. A na řadu přišla Petra Paroubková. Režii pořadu navíc dostala do rukou žena - Theodora Remundová. Sadisticky jsem se těšila na pořádné maso. Nekonalo se. Jan Burian škádlil Paroubkovic psa a probíral se fotkami z promocí. Jen málo konfliktních otázek - přičemž téměř všechny souvisely s paní Paroubkovou první. To bylo téma, v němž šlo blondýnu Petru pěkně potrápit. A rozhodně to může být silnější výčitka než to, že Lucie Vondráčková nemá moc chytré písničky a Olga Šípková se věnuje kultivování těla.
Jan Burian to teď nepochybně nemá lehké. Jak dál? Agresivně nebo nekonfliktně? Věřím, že pro svůj pořad konečně najde stabilní a osobitý styl. Je to totiž pořad koukatelný. Kompletní archiv dílů viz zde.
A na závěr jednu perličkovou citaci. "Petra... docela... když se v jejím okolí stalo, že někdo měl vztah se ženatým člověkem, tak to odsuzovala, měla na to svůj názor a byla hodně zásadová." (věta z úst kamarádky Petry Paroubkové)

what if

22. května 2008 v 12:10 blog & misc
Co když jsou lidé mrňaví? Abstraktní - náhodná - elektronická - vesmírná spojení, s nimiž tvůrce světa vlastně ani nepočítal. Chyba v plánování matrixu. Odpad nějaké reakce. Směšně nicotná kapka potu na čele obrů. Sen obrů. Hračka obrů. Umění obrů.
Jsem ochotná některou ze zmíněných hypotéz přijmout. Existuje jediná otázka. Co tedy způsobuje tu velikost našich lásek a utrpení? Uznáme-li, že jsou reálná, je tu další otázka - do jaké míry je humánní zašlápnout mravence či utrhnout stéblo trávy? Na to odpověď ani netuším...
P. S.: ke cvokaři jsem objednaná až na příští týden. Do té doby mám blog.
Obrázek: artfullyredone.com.

Filip obhájil - co to znamená?

18. května 2008 v 11:08 politika
Fakt pokračujícího předsednictví Vojtěcha Filipa podle mého názoru indikuje následující:
1) Většina hlasujících byla objektivní a nedala FIlipovi vinu za špatný výsledek voleb do Poslanecké sněmovny, za spor komunistů se sociálními demokraty, za pokračující odpadání členstva (většinou z "přirozených" důvodů - člověk nežije věčně) a neschopnost nabrat mladé voliče, ani za fakt, že sjezd mnoho mimostranických hostů z České republiky nepřilákal. Delegáti KSČM celkem správně zohlednili skutečnost, že za všechny neduhy komunistů nemůže ani tak soudruh Filip, jako spíš program komunistů. Jediné, za co lze konkrétně vedení KSČM přičíst celou vinu, byl trapas s kandidaturou Jany Bobošíkové. To se prostě nepovedlo. Ale kde brát levicové osobnosti, že ano...
2) Většina mladých, radikálních a mladých radikálních komunistů bude asi naštvaná. Vojtěch Filip prostě není ten pravý revolucionář, který by s rudým praporem nad hlavou provolával konec soukromému vlastnictví. Levicovější alternativou k jeho předsednictví by bylo předsednictví Stanislava Grospiče. Jeho kandidatura ale byla, jak se sám nepřímo přiznal, spíše "do počtu". Aby se zase neřeklo, že jsou komunisté nedemokratičtí a vybírají budoucího předsedu jen z jednoho kandidáta, jak se to nedávno stalo jiné nejmenované straně. Radikální komunisty může mrzet, že se Grospič šance plně nechopil, nepostavil se Filipovi jako skutečný konkurent a nepokusil se ve volbě zvítězit. I při své nedostatečné vervě získal 70 hlasů. To vůbec není málo a když už nic jiného, dává to signál, že radikální křídlo KSČM není žádná fata morgana.
3) Delegáti se zachovali konzervativně. A to nejen tím, že znovuzvolili Filipa, ale také tím, že prakticky nedali šanci Soni Markové - jediné kandidující ženě. A - teď to řeknu trochu familierně - ta dáma není neschopná. Její texty k prolematice zdravotnictví patří k tomu lepšímu, co si lze na stránkách KSČM a HaloNovin přečíst. Pokud by se komunisté rozhodli být předvojem a prosadit si do čela ženu, nemusel by to být příliš velký kompromis mezi pohlavím a schopnostmi. Rozhodli se tak neučinit. Možná jsou seznámeni s detailními volebními statistikami - komunisté mají mezi voliči významnou převahu mužů.
4) Komunisté se asi nechtějí otevřít většímu spektru voličů. Odmítli Miloslava Ransdorfa na post předsedy strany. Když jsem průběh jednání sledovala na Aktualne.cz, nemohla jsem si nevšimnout ankety - koho by čtenáři rádi viděli na postu předsedy strany. M. Ransdorf měl v jednu chvíli na svém kontě skoro polovinu všech hlasů - dokonce více než odpověď "je mi to jedno". Ransdorf v čele by pro komunisty znamenal triumf - měli by nejvzdělanějšího a snad i nejinteligentnějšího předsedu. Jeho debaty s Martinem Bursíkem bych si nenechala ujít. Ostatní předsedové - superegoista Paroubek, buran Topolánek ani Čunek bez VŠ by jim nejspíš nemohli důstojně sekundovat.
Tak si říkám - dobře ten sjezd dopadl, což?
Zdroje obrázků: zpravy.idnes.cz, klub-kscm.cz, europarl.europa.eu.

tip za 49 ká

14. května 2008 v 13:11 umění
Tak jsem zas nějakou dobu nedoporučovala film pod 50 Kč. Teď jsem narazila na jeden pro lidi s dost specifickým vkusem podobným mému. Nelogický, trochu přiblblý, svým způsobem atmosférický horor The Bat, který jsem koupila v LevnychKnihach hlavně proto, že mám moc ráda Vincenta Price.
Je to veliká legrace a uklidňující podívaná. Skupina lidí (převážně hysterických žen) pobíhá po domě. Většinou bezdůvodně. Občas někdo umře. A hlavním hrdinou je neuvěřitelně neuvěřitelný netopýří muž.
A teď ještě dva obrázky pro potěchu oka staromilce...
Krása, že jo, spřízněné duše? Viděla jsem ten film už několikrát a stále se nemůžu vynakoukat. Vřele doporučuji...

kdo s koho

14. května 2008 v 11:12 blog & misc
Moje alergie dostává nové dimenze. Večer jsem nechala otevřené okno a ráno okolo sedmé začal soused podle všeho sekat trávu. Bohužel, probudila jsem se až o hodinu později. Viděla jsem červeně, dýchala jen tak na 20%, jazyk mi visel z pusy, protože dovnitř se nevešel a kompletně jsem otekla...
Zdá se, že to ta mrcha myslí vážně. Tuhle událost beru věru osobně...
Zdroj obrázku: http://theranda.com/portal/images.

komixujete?

12. května 2008 v 19:11 blog & misc
Mám pocit, že je to tak strašně in, že by bylo naprosto out to nezkusit :-).

"umělec" utýral psa

8. května 2008 v 23:26 umění
Guillermo Vargas utýral psa. Našel ho na ulici a jeho pomalou smrt na dehydrataci a podvýživu prezentoval jako své umělecké dílo.
Normálně bych si téhle zprávy v médiích asi nevšimla - na "ochranu zvířat" jsem rezignovala poté, co jsem zjistila, že mezi ochranářskými aktivisty je značné množství lidí, co zvířata upřednostňují před lidmi. Tenhle nesympatický týpek mě ale docela nadzvedl ze židle. Je mi jasné, že nejspíš chtěl, aby se o něm psalo, a já mu teď pomáhám splnit jeho cíl, ale je to docela poučná situace o "artistokracii", kdy údajná umělecká hodnota je pro některé významnější než silné utrpení živého tvora.
S celou záležitostí jsem se seznámila na stránkách s peticemi, kam občas chodím. Petice proti Guillermovi je totiž tou nejaktivnější - v současnosti obsahuje 1 169 328 podpisů. Tak jsem si řekla, že by se třeba i někdo z blogistů chtěl přidat - podepsat text lze zde.
No a teď ještě mrkněte na obrázky. Působí to na vás?... umělecky?

Panství (The Manor) - proč ten humbuk?

8. května 2008 v 22:43 umění
To byl ale bezvadný propadák - Martin Dejdar, ten nevkusný člověk z TV Nova, se pokusil o velký projekt a příliš neuspěl. Skvělý materiál pro ty nejzapšklejší kritiky (pozn. - kritiků obecně si, narozdíl od mnoha lidí, vážím; teď zmiňuji spíš ty, kteří mají v povaze hyenistické prvky). Dejdar dostal co pro to, padly na něj dluhy a dostal se jednou nohou do umělecké stoky. Tam končí ti, co jim nějaký projekt hodně nevyšel.
Panství jsem neviděla v době, kdy se o něm tolik mluvilo (1999). Dostalo se ke mně až před několika měsíci. Film, o kterém se píše, že je hodně špatný, člověka prostě láká víc než snímek, jemuž jsou dávána přízviska "celkem dobrý". Alespoň u mě to tak funguje. Nejspíš jsem taky trochu bulvární osoba.
Koupila jsem si DVD (stálo mě, myslím, 120 Kč) a vložila jej do počítače. První dojem - tohle se fakt točilo v Česku? Jak jsem zjistila později, za hlavního kameramana filmu byl vybrán Vladimír Smutný. Už kdysi jsem na jeho jméno narazila, když jsem zjišťovala, kdože měl podíl na tak krásných scénách v Koljovi (super film), Tmavomodrém světě (ucházející film) či Popravčím (hrozný film).
Navíc práce kamery byla podpořena úžasným materiálem, na nějž se natáčelo. Různým typům filmové pásky rozumím asi tolik, co jadernému reaktoru, ale ten obraz - s měkkými konturami, plnými barvami a prosycený zvláštní temnotou, se mi prostě moc líbil. Jaký to rozdíl oproti všem těm odporným přepáleným obrazům z většiny českých filmových dílek, na nichž jakýkoliv odlesk udělá při pohybu plynulou bílou čáru a hercům jsou vidět i lupy ve vlasech. Nejhroznějšími ukázkami jsou socialistické seriály. Nelíbí se mi ale ani to, na co se točí levnější produkce dnes...
Vizuální stránka Panství mě přesvědčila o tom, že shlédnutím filmu neztratím čas. Tolik krásné dekadence v každé scéně! Snad jsem se moc soustředila na tyhle detaily, protože pointa filmu mi trochu unikla. Že bych měla vnímat děj jsem si uvědomila až ve chvíli, kdy si jedna žena (krásná Gabrielle Anwar) odváděla jednoho muže (Martin Dejdar) k sobě do ložnice. Asi to měl být happy-end. Vzbouřil se můj konzervativismus (vždyť se skoro neznali!) i smysl pro logiku scénáře (vždyť se skoro neznali!).
No každopádně - byla nutná druhá projekce. Při té jsem jednak už trochu pochytila dějovou linii a jednak jsem si konečně všimla i Petera O´Toola, jehož mi sliboval už booklet DVD. Mihl se tam fakt jenom na chvíli. Prostě reklama na film. Stejně si myslím, že většina lidí v Česku tuhle legendu nezná. Takhle kdyby tam byl nahý Petr Rychlý...
Panství je zvláštní směsicí žánrů. Jde v podstatě o detektivku. Na panském sídle daleko od civilizace krátce po sobě zahynou dva muži. Oba spadnou ze schodů. Detektiv Scotland Yardu "Martin Dejdar" se případ vydává prošetřit. Brzy zjistí, že nejde o banalitu, ale že před ním pět žen, které na panství žijí (paní, její dcera, vychovatelka, kuchařka, služka), něco tají. Scénář je trochu bláznivý, je v něm plno (možná až trochu moc) twistů, děj často mění směr a divák má být překvapován (po takovém třetím obratu však už mírně otupí). Vše je smíseno s - místy celkem podařenými - vtipnými prvky, a to včetně černého humoru.
Co tedy film činí poměrně obstojným? Famózní herečky! Ani jedna není českého původu, jde převážně o Britky.
Stále čarokrásná Greta Scacchi. Křehká Gabrielle Anwar. Sladká Fay Masterton. Laura Harris mnoha tváří. A pohodová Edie McClurg.
Všechny jsou senzační a dodávají filmu šťávu. Bohužel - méně zdatně jim sekunduje Martin Dejdar v hlavní mužské roli. Ne, že by se nesnažil. Prostě se tam nehodí. Chápu, že ve filmu asi musel hrát, ale nějaká pěkná menší role by mu určitě pěkně sedla a nezanechala by na snímku takové následky. Navíc přináší divákovi dilema. Pustit si film s podivným a nepřirozeným českým dabingem, nebo strpět páně Dejdarovu výslovnost v původní, anglické verzi... Druhé je přece jen o něco lepší. Všechny dámy mají krásné hlasy, které jejich postavu výrazně dokreslují. Dabingem toto odpadá. Žel.
Zmínila bych ještě výtku - zbytečný sex, díky němuž se film stává daleko méně sexy, než jakým by byl bez některých nepříliš povedených scén 18plus. Ztrácí se jemná dekadence, přibývá fraškovitosti. Tím spíš, že se tvůrci zřejmě domnívali, že košilatost prodává a nacpali většinu z těchhle momentů i do traileru. Ten bych vám sem vložila, jenže jsem jej na youtube nenašla. Propagace zřejmě nic moc.
K ostatním aspektům filmu jen stručně - fajn hudba, velmi věrohodné "kulisy", slušná režie (Ken Berris) - alespoň do té míry, do níž jsem to schopná posoudit. A pro českého diváka milý bonbonek v podobě rozkošné minirole Jiřího Lábuse.
DVD, které mám doma, je bonusově poměrně bohatě vybaveno a graficky dobře pojednáno. Za pár pětek - dobrá investice.
Proč u velké části odborné veřejnosti vyvolalo Panství tak odmítavé a často ač vysmívačné reakce, to věru nevím. Skoro bych řekla, že to byl na české podmínky trochu moc odvážný projekt - nemohl vyjít. Je to škoda. Na Panství se dá koukat, koupě DVD není ztrátou peněz a oproti české původní tvorbě v podobě Kameňáků a Ordinací v Růžové zahradě je to jednoznačně kvalitní výsledek nejen Dejdarova statečného pokusu. Jak jsem se navíc dozvěděla v 13. komnatě Martina Dejdara, jde o (údajně první!) zcela nezávislý český film - netahali z nikoho peníze. Když Panství porovnám s některými krásnostmi, které jsou natáčeny za peníze daňových poplatníků, je mi trapně za ty, co si na tenhle film neobjektivně a nekonstruktivně, zato však s mimořádnou mírou agresivity, otevírají... pusu.

hrášek, radar a jak to souvisí

8. května 2008 v 1:18 politika
Greenpeace se, zcela ve svém stylu (tj. viditelně a kontroverzně) připojili k odporu proti výstavbě US radaru. Fyzicky obsadili inkriminované místo přímo v Brdech. Když se píše o radaru, zbyde v tisku méně místa na analýzy "biopalivových hladomorů", že ano...
Součástí protestu je tzv. fotoblokáda. Sympatický projekt. Obličeje a názory. Chcete-li se k protestu připojit, můžete zde.
Co mě mrzí, jsou některé objekty fotek. Kromě klasiky v podobě zvířat (http://www.fotoblokada.cz/data/photos/thumbs/840.JPG, http://www.fotoblokada.cz/data/photos/thumbs/787.JPG) se proti radaru vyslovuje velké množství dětí. Včetně nemluvňat.
Moje prvotní naděje, že jde o starší fotky dospělých osob zhatila řada obrázků, kdy byl dítěti dán do rukou protiradarový text vytištěný na A4 papíře. Částečně jde možná o pokus navýšit počet fotografií - část fotek dětí je focena na velmi "podobných" místech. Ale z etického hlediska mi to přijde trochu nevkusné.
Škoda pěkného nápadu. Organizátory prosím - nedopusťte takovou rolí dětí a miminek.

notitle

6. května 2008 v 2:13 blog & misc
Přišlo to úplně náhle. Vypadl proud a pokoj ztemněl. Do oken tlačil vítr, bylo takové to ostré šero - jako na dobrých černobílých fotografiích. Vyděsilo mě, když jsem zjistila, že na sobě mám dlouhý tmavý svetr, dlaň mi chladí sklenice s červeným vínem a choulím se na gauči ve velmi rafinované póze. Já jsem si to nepřipravovala! Nahlas jsem ale neřekla nic. Situace byla příliš tichá a poetická. Přistoupila jsem k oknu. Znovu se ozval vítr. Venku se po vlhké hlíně probíhaly rudé opadané květy. Ty a moje víno byly jediné předměty, jimž soumrak ještě nevysál barvu. Člověk si mohl namlouvat, že je sám na světě. Že slunce zapadá jen pro něj.
Žádný rafinovaný kýč mě nemusel ujišťovat, jak je to vše krásné.

já vím, že

5. května 2008 v 2:16 blog & misc
tímhle razantně snížím úroveň svého blogu, ale nemůžu si pomoct... To jsou tak krásný pics. Že ano? Že ano? Že ano?