notitle

6. května 2008 v 2:13 |  blog & misc
Přišlo to úplně náhle. Vypadl proud a pokoj ztemněl. Do oken tlačil vítr, bylo takové to ostré šero - jako na dobrých černobílých fotografiích. Vyděsilo mě, když jsem zjistila, že na sobě mám dlouhý tmavý svetr, dlaň mi chladí sklenice s červeným vínem a choulím se na gauči ve velmi rafinované póze. Já jsem si to nepřipravovala! Nahlas jsem ale neřekla nic. Situace byla příliš tichá a poetická. Přistoupila jsem k oknu. Znovu se ozval vítr. Venku se po vlhké hlíně probíhaly rudé opadané květy. Ty a moje víno byly jediné předměty, jimž soumrak ještě nevysál barvu. Člověk si mohl namlouvat, že je sám na světě. Že slunce zapadá jen pro něj.
Žádný rafinovaný kýč mě nemusel ujišťovat, jak je to vše krásné.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sorbona Sorbona | Web | 6. května 2008 v 2:26 | Reagovat

Hm, musím uznať, že veľmi zaujímavý blog. Síce neviem komu patrí ale ja na to prídem:) Len si ho najprv celý preštudujem

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama