Duben 2009

máš Novu, nebo nejseš Čech?

21. dubna 2009 v 18:14 blog & misc
Asi před čtrnácti dny jsem se účastnila nadpivové debaty o jednom nováckém bulvárním pořadu. Tedy - neúčastnila, jen jsem poslouchala. Když jsem byla dotázána na názor, přiznala jsem, že jsem si po posledním stěhování nenechala Novu ani naladit, takže ji nemám. Následující konverzace se odehrávala přibližně takto:

"Ty nemáš Novu?"
"Já nemám Novu."
"Aha, intelektuálka?" (smích)
"To nevím."
"Ale nemáš Novu."
"Nemám Novu."
"Mně tohleto vadí ty kecy - já nemám Novu, nečtu bulvár, neškrábu se na zadku..."
"Já nemám Novu, nečtu bulvár a na zadku se občas škrábu."
"Myslíš si třeba, že jsem oproti tobě nějak podřadnej?"
"To nevím."
"Mám rád Novu."
"Dobře."
"A nemyslím si, že jsem špatnej, jsem obyčejnej Čech, kapišto?"
"Jasně."
"Nesnáším vás intelektuály... já jsem vobyčejnej člověk."
"Jasně."
"Neměla by ses tak vytahovat. Stejně si myslím, že tu Novu máš."
"Dobře."

Tak si říkám - proč se z oslavy průměrnosti stal kult? Zvlášť u nás...

chyby, chyby, chyby

21. dubna 2009 v 17:19 média
Fascinuje mne amatérismus některých českých médií.

nic

9. dubna 2009 v 15:59 blog & misc
I psát o tom se mi hnusí.

Jak jsem si jen mohla myslet, že něco bude zapomenuto. Jak mě jen mohlo napadnout, že vyslaná energie se nevrátí. Vrací se. A je jí lhostejné, že jsem teď slabá a nebudu jí moct čelit statečně a hrdě. Jsem jako zvíře - škemrám o chvilku oddechu i když vím, že každá taková chvíle je jen nádechem před další hrůzou. Strach paralyzuje. Je tou největší metlou všeho krásného na humanitě.

Hluboký stres představuje otevřenou bránu k vlastním kořenům. Mami, tati, chci být zase malá a vaše a v bezpečí. Rozhodla jsem se teď ještě neumřít - ale jen proto, abych vám nezpůsobila podobnou bolest, jakou teď zažívám. Dobře ji znám, hovoříme spolu. Vždy mi vysvětlí, proč přichází. Spravedlivá a krutá, bolestně bolestná, má rudou barvu. Nikdy se mi nevysmívá, jen vykonává svou povinnost. Práce jako každá jiná. Někdy se mě ptá, zda chápu, co se mi děje a jak jsem to všechno zasela. Chápu.

Život je krásný a má své zákonitosti. Láska za lásku, bolest za bolest. Já vím.